Jakub Černý (*1994, Tábor) je konceptuální umělec, jehož praxe přirozeně přesahuje hranice ateliéru. Vystudoval SUPŠ Bechyně a následně bakalářské i magisterské studium v Ateliéru kresby na Fakultě umění Ostravské univerzity; část studia absolvoval také na Akademii výtvarných umění v Gdaňsku. Dnes působí pedagogicky na Fakultě umění i na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a na Fakultě umění zároveň dokončuje disertační práci věnovanou tématu bariér a hranic.

Ve své tvorbě se pohybuje mezi kresbou, objektem, instalací, videem a živou akcí, často s využitím nalezených nebo odpadních materiálů. Jeho přístup je spíš syrový než uhlazený, proměnlivý v technikách a bez potřeby budovat si jeden snadno rozpoznatelný rukopis. Motiv bariéry, který se v jeho práci objevuje dlouhodobě, přitom není jen obrazem překážky nebo oddělení. Zajímá ho spíš jako něco, co proměňuje způsob, jakým se člověk pohybuje, dívá a orientuje v prostoru – hranice, která může zároveň omezovat i otevírat nové možnosti.

Při návštěvě jeho ateliéru mě zaujalo, jak nehierarchicky o své práci mluví. Vyprávění o sobě se neustále přelévalo k lidem kolem něj, ke spolupracovníkům, studentům, kapelám, koncertům nebo dalším kulturním aktivitám. Propojování pro něj není jen téma, ale způsob, jakým skutečně funguje.

Vedle vlastní tvorby má zkušenost s kurátorskou prací, věnuje se hudebním projektům a podílí se na dění kolem ostravského klubu Dock a kulturního centra Provoz. Právě v těchto přesazích je dobře vidět, že umění pro něj nekončí hotovým dílem. Má rád situace, kdy se věci dávají do pohybu, lidé se potkávají a něco vzniká společně. Černý jako by nejraději stál právě uprostřed takového dění – ne proto, aby ho řídil, ale aby pomáhal vytvářet prostor, ve kterém se může něco stát.